Po prvních ukázkách z třetí desky britských Wolf Alice vyvstala otázka, zda se kapela nadobro přesune do klidných vod alternativy. Už druhá deska s názvem Visions Of A Life přinesla první koketování s klidnějšími hudebními polohami, což se u mnoha fanoušků nesetkalo s kladným přijetím. Pokud tedy od třetího studiového alba Blue Weekend čekáte rychlou alternativní jízdu, musíme hned v úvodu říct, že staří Wolf Alice, které jsme znali z prvního alba My Love Is Cool, jsou zdá se nadobro pryč. Zda je to dobře nebo ne, to už musí posoudit každý z vás.
Zvukový posun do klidnějších a emočnějších poloh však kapele náramně sluší. Těžko říct, jak nový materiál bude fungovat na koncertech, a jak tuto novinku přijmou samotní fanoušci. Těch opravdu rychlých a tvrdších skladeb zde najdeme minimum, jako celek však album funguje skvěle. Můj prvotní strach, že bude Blue Weekend roztříštěnou deskou plnou skoků mezi rychle se měnícími zvukovými polohami, je po několika přehráních celého alba pryč. Kapela si je konečně stoprocentně jistá svou hudbou a je to znát. Kritiky ostatně také hovoří za vše. Na webu Metacritic získalo Blue Weekend na základě dvanácti recenzí známku 97 ze 100. V současné době se tak jedná o nejlépe hodnocené album na výše zmíněném webu. Mnozí kritici se navíc shodli na tom, že se jedná o nejlepší album kapely. A já s tím jako dlouhodobý fanoušek této britské party rozhodně souhlasím.
Třetí studiové album Blue Weekend vyšlo 4. června prostřednictvím značky Dirty Hit.
